Přednáška
Na programu: 16.6.2022, 12:00, AULA
Srovnání psychoterapeutického a psychosomatického přístupu v teorii i praxi V teorii i praxi jde o rozdíl ve vnímání psychosomatické souvislosti. Psychoterapie je zde tradičně dualistická : psychika a získaný náhled, změna vztahovosti či změna chování ovlivní výskyt tělesných symptomů. V psychosomatice se prosazuje (resp. prosazuji a představuji) monistické porozumění s pojmy oduševnělého těla a ztělesněné psychiky. Heslovitě řečeno : moje tělo je můj mozek. To se kryje s tradiční čínskou i indickou medicínou (např.jogou a ayurvédou), např. s pojetím čaker. V nynější medicíně se zdůrazňuje srdce se svými desítky tisíci nervových buněk, solární plexus, či funkce mikrobionu. Celým tělem vnímáme i reagujeme. Je-li tělo prodchnuto duševnem, tak je psychoterapie vždy psychosomatikou a naopak jsou tělesné procedury zároveň i psychickými akty. Opět heslovitě : V zdravém těle zdravý duch (což praktikuje více psychosomatika – spíše somatopsychika) a i opačně zdravý duch znamená zároveň zdravé tělo (což praktikuje psychoterapie i psychosomatika). Vhled, změna osobnosti, psychický rozvoj atp. jsou zároveň i tělesné procesy. To znamená : takový, jaký jsem, takové je moje zdraví. To zahrnuje např. vizualizace a vůbec optimistický postoj (pak je i naše tělo optimistické). To např. potvrdil experiment s uspořádáním podmínek „za mlada“ s tehdejšími songy, novinami, sportováním a hrami se staršími lidmi s různými neduhy v několikatýdenním táboře, které po několika týdnech (objektivně) mizely. Jde i o zdravější zacházení se stresem. Alternativně si lze představit, že vnímáme vše celým naším psychosomatickým já. Jak jinak si představit fakt, že často vnímáme že nás někdo sleduje (experimentálně prokázáno), či jakým smyslem když ne celou naší osobností vnímáme – vědomím i nevědomím – ( což je důležité během psychoterapie) intersubjektivitu, jež mezi námi vzniká, či určitou skupinovou atmosféru. Právě v Balintovských skupinách je kladen důraz na celistvé psycho-somatické vnímání i reakce. Autoři zabývající se spiritualitou poukazují na vývojovou možnost se otevřít celou svou osobností universu, Bohu, vnímat svět jinak, jak se děje i v průběhu meditací. V praxi to znamená, že psychosomatická léčba integruje i jiné procedury nežli psychoterapii (např. masáže, v USA a Anglii therapeutic touch, teplo, vodu, pohyb) a preferuje jen určité formy psychoterapie s fokusem na tělo a nemoc. Zde vynikne význam i psychosomatického poradentství, které může aktivovat sebeúzdravné potenciály (vlastní aktivitu) a posílit imunitní systém.
Autor: doc. MUDr. PhDr. Jan Poněšický, Ph.D.
Doc. Jan Poněšický je psychiatrem a odborným lékařem psychosomatické medicíny (kvalifikace získaná v SRN), klinickým psychologem, psychoanalytickým individuálním i skupinovým psychoterapeutem, cvičným analytikem a vedoucím Balintovských skupin a supervizorem individuálních i skupinových terapií v psychoanalytickém i psychodynamickém výcviku. Po jeho emigraci z politických důvodů do SRN ( byl později vyznamenán „medailí za odboj a odpor proti komunismu“) pracoval jako psychoterapeut na psychoterapeutických a psychosomatických univerzitních i rehabilitačních klinikách, posléze i v roli primáře. V současné době přednáší a superviduje výcviky na Drážďanském institutu psychodynamické psychoterapie a psychosomatiky, na Lipském psychoanalytickém institutu a na akademii všeobecné psychoterapie v Drážďanech. V České republice vyučuje na Pražské vysoké škole psychosociálních studií, přednáší na PPF a poskytuje supervize a Balintovské skupiny. Jan Poněšický je autorem řady knih o psychoterapii a psychosomatice, naposledy autorem knihy „Proces změny v psychodynamické psychoterapii“(2019) a editorem i spoluautorem knihy „Duše a tělo v psychosomatické medicíně“ (2021).