Přednáška
Na programu: 16.6.2022, 10:30
Člověk potřebuje ke své práci rozumět tomu, co dělá. Vědění zjednodušuje situaci. Čím víc víme, tím přesněji diagnostikujeme a lépe léčíme. Nárůst jistých vědomostí vedlo k tomu, že medicína byla rozparcelována na spoustu diagnos. To sice přineslo spoustu kladů, ale i některé problémy. Z dílčích nálezů se těžko hledá doporučení pro člověka v jeho unikátnosti při zachování jeho celistvosti. Protitahem proti tomuto problému se stalo rozvíjení rodinného, praktického, či všeobecného lékaře. Mezitím se objevily přístupy, které šly opačnou cestou. Místo hledání jistoty s pomocí statistik, začínaly zájmem o unikátní jedince. Mezi tyto přístupy patří psychoterapie a psychosomatická medicína. Protože postupují opačným směrem, jsou vítaným doplněním klasické vědecké medicíny, ale pracovníci těchto oborů si musí připustit, že u každého pacienta pracují s hypotézami, které se v další práci dále dolaďují. Další vývoj spolupráce a také choroby tyto hypotézy může, ale také nemusí potvrdit.
Autor: doc. MUDr. Jiří Šimek, CSc.
Doc. MUDr. Jiří Šimek, CSc., lékař internista, psychiatr, psychoanalytik, geriatr, učitel zdravotnické etiky. Pracoval na pražských interních klinikách, pak ve Výzkumném ústavu psychiatrickém, kde od r. 1975 začal rozvíjet psychosomatiku. V r. 1990 založil Ústav lékařské etiky při III. lékařské fakultě UK v Praze, jehož byl dlouholetým přednostou. Podílel se na vzniku a rozvoji bakalářského programu pro sestry. Od r. 2008 učí etiku na Zdravotně sociální fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Člen České společnosti pro psychoanalytickou psychoterapii (ČSPAP), člen Společnosti psychosomatické medicíny ČLS JEP. Spoluautor první monografie o psychosomatické medicíně v češtině (1993), autor populárně naučné knihy o emocích (1995), a také autor knihy Lékařská etika (2015).