Přednáška
Na programu: 17.6.2022, 11:00, AULA
Vyšší hodnota krevního tlaku (TK) je častým objektivním příznakem. Klasická medicína definuje hypertenzi jako překročení fyziologických mezí krevního tlaku, přičemž přítomnost subjektivních potíží není nutnou podmínkou ke stanovení diagnózy dle MKN. Arteriální hypertenze je řazena do množiny metabolických chorob, které mají podobnou patogenezi vyúsťující v aterosklerotické cévní postižení s řadou závažných komplikací. Jedním z rozhodujících a klinicky dobře pozorovatelných symptomů (dnes již i přístrojově s použitím počítačové analýzy) je narušená regulace autonomního vegetativního systému, zejména sympatikotonie. Z bio-psycho-sociálního pohledu jde pak o stav, do kterého se pacient dostává vlivem opakovaného či dlouhodobého působení stresorů a následný maladaptivní coping. Chronický emoční stres je u mnoha pacientů s hypertenzí dobře zjistitelný, pokud psychosomaticky orientovaný lékař deklaruje význam psychosociálních faktorů při vzniku onemocnění a zároveň nabídne i časový prostor, ve kterém o tom s pacientem promluví. Internista a praktický lékař se zamýšlí nad kvalitou terapeutického vztahu s pacientem, který je u psychosomatického pacienta se symptomem hypertenze základem jakékoliv následné terapeutické intervence.
Autoři: MUDr. Gabriela Rybářová, MUDr. Jan Řehák
MUDr. Gabriela Rybářová
25 let pracuji jako interní lékařka a biopsychosociálnímu přístupu mě začali vyučovat mí pacienti. Všeobecná interní medicína je velmi širokým oborem a stále více se v dnešní pře specializované medicíně stará o polymorbidní chronické pacienty. Moje nástroje, kterými mě vybavila současná EBM medicína, se v mnoha případech jevily jako málo nebo neúčinné. Hledáním a rozšiřováním znalostí a setkáváním se s pravými lidmi v pravý čas jsem došla k psychosomatické atestaci, individuální sebezkušenosti a psychoterapeutickému výcviku. Biopsychosociální přístup mi umožňuje efektivněji hledat pomoc při cestě k uzdravení. Zároveň mi přináší méně frustrace a více uspokojení v každodenní práci i přes nesporný tlak na individuální a originální přístup.
MUDr. Jan Řehák
Pracuji již téměř 2,5 dekády jako praktický lékař pro dospělé a s narůstající pracovní zátěži se čím dále více bráním syndromu vyhoření. Psychoterapeutický výcvik mě krom jiného ukázal, že změnou vnímání pacientových symptomů lépe vytvořím „léčebné podhoubí“ a pomohu tím více jemu a zároveň sobě. Nabízet nemocnému bio-psycho-sociální kontext příčiny jeho stonání a vymýšlet mu osobní léčebný postup, je pro mě někdy výzvou, jindy dobrodružstvím, ale vždy novou a neotřelou zkušeností. Psychosomatika mně, jako lékaři, dává legitimní souhlas k tomuto počínání. S pacienty si při preventivních prohlídkách rád povídám o zdravém životním stylu, neb je to z části i preventivní psychosomatická péče. Jako školitel ve svém základním oboru mohu kolegy v před-atestační přípravě myšlenkami psychosomatiky zdravě infikovat.