Ve 20. století došlo ve vědách o člověku k pozoruhodnému konsenzu. Na tradiční filosofickou otázku po podstatě lidských bytostí bylo odpovězeno tak, že lidské bytosti jsou „animal symbolicum“ – tedy bytostmi žijícími a jednajícími v rámci symbolického univerza, které si sami stvořili. Schopnost symbolického myšlení je tím, čím se odlišujeme od ostatních živočichů na této planetě.

V našem příspěvku se pokusíme krátce vysvětlit, v jakém ohledu je symbolické myšlení biologicky adaptivní a jaké jsou jeho pozitivní stránky.

Naším hlavním cílem je ale poukázat na zjevný trend, kdy původně funkční schopnost uvažování v symbolických strukturách se obrací ve svůj protiklad a produkuje patologické chování či jednání na individuální i celospolečenské úrovni.

Naší základní hypotézou je předpoklad, že posledních několik dekád vývoje digitálních technologií (uchovávajících „Big Data“ a tedy symbolické univerzum) vytvořilo historicky bezprecedentní situaci. Tato „bezprecedentnost“ spočívá v tom, že symbolické universum se díky technologiím fantasticky externalizovalo, globalizovalo a rovněž „připoutalo“ individua ke své struktuře. Jakobychom jednoduše opustili reálný bio-psycho-sociální svět a začali žít v jiné doméně reality.

Budeme argumentovat pro přesvědčení, že nový život v symbolickém univerzu paradoxně vede k obecné osobní a společenské desintegraci. A protože desintegrace znamená ztrátu smyslu, můžeme o nemoci moderního individua a společnosti hovořit jako o nemoci ze ztráty smyslu.

Současný svět a hypertrofie symbolického myšlení, Mgr. Vít Bartoš

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *