Psychosomatické myšlení i psychosomatická medicína se pohybují na pomezí somatické medicíny a psychiatrie v tom nejširším slova smyslu. Oba tyto obory popisují svět a patologii lidského těla a mysli zcela odlišnými, neslučitelnými jazyky. Proto každá teze vyslovená v jedné oblasti vyvolá spoustu otazníků v oblasti druhé. Je proto velmi těžké, vlastně nemožné vyslovit soud, který má stoprocentní platnost.

Člověk potřebuje ke své práci rozumět tomu, co dělá. I lékař potřebuje rozumět chorobám, které léčí. Proto byla medicína v nedávné minulosti rozparcelována na jednotlivé diagnosy. Ty stanovujeme s až neuvěřitelnou přesností a léčbu stále více šijeme na míru nemocným lidem. Výsledky jsou až neuvěřitelné.

Specializace v medicíně přináší nejen spoustu kladů, ale i některé problémy. Z dílčích nálezů se těžko hledá doporučení pro člověka v jeho celistvosti. Protitahem proti tomuto problému je institut rodinného, praktického, či všeobecného lékaře.

Souhra psychických, sociálních a somatických vlivů je ale tak složitá, že bylo nutné vybudovat ještě další nadstavbu – psychosomatické pojetí pacienta. A protože jde o protitah proti jistotě specializace, je nutně v základech psychosomatiky jistota nejistoty, vědění nevědění.

V psychosomatické medicíně máme sice také teorie vzniku chorob a diagnostické kategorie, ale ty jsou zde jen rámcem porozumění a z něho vyrůstající práce s nemocnými. Každý psychosomatický pacient je unikátní originál. Proto, když chceme zůstat v mezích vědecké medicíny, nezbývá než tvořit hypotézy o daném pacientovi a ty v dalším postupu ověřovat. Dle Karla Poppera každá hypotéza, má-li býti uznána za vědeckou, musí být falzifikovatelná. Tedy i každá hypotéza o psychosomatickém pacientovi musí v sobě obsahovat otazníky, na které hledáme odpovědi. A jak už to ve vědě bývá, některé odpovědi popřou původní teze.  

V rámci psychosomatické medicíny nabízíme nejrůznější cesty jak rozumět obtížím a chorobě nemocného člověka a nabízíme různé postupy, jak pomoci. Součástí všech těchto nabídek musí být také alespoň malá míra nejistoty. Všechny pokusy přistupovat k nemocným se stejnými jistotami, jaké jsou běžné ve specializované medicíně, musíme zavrhnout. Jde o nevědeckou nepravdivost, která se dříve nebo později vymstí.

Sokratické vědění nevědění jako základní nástroj v psychosomatice, doc. MUDr. Jiří Šimek, CSc.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *