Zrcadlové neurony byly poprvé popsány týmem profesora Di Pellegrina v roce 1992 v opičí ventrální premotorické oblasti F5. Tento zcela náhodný objev se stal jedním z velmi významných objevů na poli neurofyziologie a kognitivní psychologie. Zrcadlové neurony jsou specifické asociační neurony, které jsou aktivní jak během provádění určitého pohybu, tak i během pozorování stejného pohybu. Dá se říci, že neuron pozorovatele tzv. „zrcadlí“ reakci jiného neuronu, jakoby pozorující daný úkol prováděl sám. Lze předpokládat, že zrcadlové neurony hrají důležitou roli v procesu imitace, učení a empatie. Základní okruh zrcadlového systému se skládá z premotorického kortexu, inferiorního frontálního kortexu, superiorního parietální kortexu a zadní části gyrus temporalis superior. S objevem funkce zrcadlových neuronů se začaly rozvíjet výzkumy, které se zaměřují na jejich roli v patofyziologii některých poruch. V roce 1998 Ramachandran prvně publikoval úspěšnou léčbu pomocí zrcadlové terapie u fantomových bolestí po amputacích končetin. Následně se zrcadlová terapie začala používat především u pacientů s motorickými deficity po cévních mozkových příhodách. Masivní technologický rozvoj v oblasti digitálních technologií umožnil převést tradiční zrcadlovou terapii do virtuální či rozšířené reality a využít jejich možností v rámci podpůrné metody při rehabilitační a psychoterapeutické léčbě. Naše prezentace se zabývá základním teoretickým rámcem výše uvedených technik, ukazuje možnosti registrace zrcadlových neuronů pomocí skalpového EEG při experimentech ve virtuálním prostředí a současně předkládá kazuistiku pacienta s psychosomatickou ideomotorickou apraxií chůze.

Od zrcadlových neuronů k virtuální realitě a její možnosti u psychosomatického pacienta- Pánek D., Polák A., Pánková S., Smolka D., Pavlů D.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *