Psychosomatiku jako téma se podařilo vytáhnout na světlo medicíny z temných koutů léčitelských oficín, kam byla zatlačena z jasného světla operačních sálů a výzkumných laboratoří už na konci šedesátých let. Její příběh trochu připomíná zavržené a prokleté princezny, které přežívají hluboko v lesích jako dobré čarodějnice, za kterými chodí zoufalí lidé, až když je jim opravdu zle, alespoň v pohádkách. Když už se podařilo obhájit i u nás psychosomatickou léčbu, a lékaři „smí vidět, to, co vidí“ (jak to někteří z nich výstižně pojmenovali), podívejme se na to, jakými nástroji psychosomatická léčba disponuje. Zda není jen „medicínou s živým zájmem o život pacienta“, nebo jen psychoterapií. V tom panuje značný chaos. V přehledu, který nabízíme, se budeme držet bio-psycho-sociálního modelu zdraví a nemoci, s respektem k existenci spirituality. Ukáže se, že prostředků k léčbě psychosomatických pacientů máme velké množství a zahrnují jak biologické, tak psychologicko- psychoterapeutické, nebo sociálně-komunikační prostředky a metody. Má-li dojít opravdu k úzdravě ve smyslu definice WHO, děje se tak vylaďováním všech tří hlavních vrstev, ať už si toho jsme nebo nejsme vědomi. Záleží na tom, jak si účinek jednotlivých prostředků léčby vysvětlujeme, a jak jim rozumí pacient. Za výhodu obvykle pokládáme takovou terapii, která prohlubuje reflexi pacientovy situace na všech rovinách jeho existence. Takový cíl si dává většina psychoterapeutických metod. Podmínka reflexivity a vnitřní psychologické práce nemusí být pro všechny pacienty přijatelná. Pro řadu psychosomatických pacientů je dokonce nedostatek reflexe typickou obranou, jejíž zdroj sahá k nedostatkům raného vývoje. Ostatně ani všichni lékaři nemusí mít talent nebo zájem zabývat se tak podrobně každým pacientem. Pro takové případy máme prostředky, které pracují spíše symbolicky a reflexi neprohlubují. Některé z nich vyžadují ovšem poměrně komplikované až krkolomné teorie, které jejich efekt vysvětlují. Zdá se, že originální výklady vysvětlující účinek takových metod, ať už jde o homeopatii, kraniosakrální terapii, bioenergetické postupy a další, které jsou zpravidla nepřijatelné pro vědeckou medicínu, jsou důležité pro samotný proces léčby. Podle naší zkušenosti, je to především jistota a víra lékaře v použitou metodu, která zlepšuje důvěru pacienta v lékaře a v léčbu. To neplatí jen pro užitečný placebo efekt nebo při použití postupu z repertoáru přírodního léčitelství. Stejný princip platí i pro léčebný postup ověřený metodou EBM. I tam je totiž důvěra ve správný postup rozhodujícím faktorem. Důvěřujeme EBM a tím také účinnosti schváleného postupu. U psychosomatických pacientů jde vždy o jedinečný případ, individuální historii, svéráznou teorii o vzniku potíží. Nepomáhají nám rozsáhlé popisné a statické diagnostické manuály (DSM).  Pojmy jako příběhová medicína, Sprechende Medizine, narativní terapie, vystihují podstatu bohatého repertoáru psychosomatických symptomů a odpovídajících prostředků psychosomatické léčby. Ta si vyžaduje mnohem pružnější postup a vytváření „jedinečné teorie“ na míru každému pacientovi, na proces orientované postupy. Pokusíme se předložit přehled metod z pohledu bio-psycho-sociální teorie zdraví a nemoci, kde základním nositelem změny je jedinečný vztah lékaře a pacienta.      

Nástroje psychosomatické léčby. Bio-psycho-socio-spirituální pohled- MUDr. Vladislav Chvála, PhDr. Ludmila Trapková

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *