Murray Bowen (1913-1990), jeden ze zakladatelů rodinné terapie a autor teorie attachementu, se jako jeden z prvních zabýval celou nedělitelnou triádou matka-dítě-otec, aniž by se omezoval jen na jeden vztah dítěte s matkou/primární pečující osobou. Interakce třech základních figur v rodině vytváří nejmenší stabilní vztahový systém. Nejen dítě, ale také oba rodiče, procházejí v rodině zákonitými vývojovými fázemi (E.H.Erikson 1902-1094).

Na vyšší logické úrovni se nevyvíjejí jen jednotlivé tři vztahy samostatně jako by byly na sobě nezávislé, ale i celý trojúhelník jako celek. Pokud bychom si nevšímali transgeneračního vývoje všech třech emočních vazeb současně v závislosti jednoho na druhém, nemohli bychom postřehnout dynamiku systémových sil celku.  Matka, dítě a otec jsou si vzájemně prostředím, které je pro vývoj každého z nich buď dostatečně emočně výživné, nebo tam strádají emoční chudobou se všemi důsledky, které to přináší, včetně nejrozmanitějších psychosomatických poruch na všech úrovních tohoto bio-psycho-sociálního organizmu rodiny.

Kvalita partnerského vztahu rodičů má pro dítě podobný význam, jako placenta pro zdravý vývoj plodu. Žijeme v době genderových experimentů, hledá se nová kvalita partnerství. Kolegové potvrzují, že do rodinné terapie stále častěji přicházejí žádosti o párovou terapii, někdy až s naivní představou, že by se partneři mohli rozejít tak, aby se to dětí netýkalo.

Vždy a v každém věku se jich to týká. Děti prožívají traumata a mikrotraumata, o kterých umí mlčet a prožívat je ve skrytosti podobně, jako to popisují současní výzkumníci nesrovnatelně rozsáhlejších a ničivějších společenských traumat (u nás H. Klímová a další). Nezpracovaná a neusmířená rodinná dramata právě přes děti přecházejí do dalších generací, kde se neléčené zhoršují. Oslabuje se odolnost dětí proto stresu i schopnost plnohodnotného rodičovství se všemi důsledky pro společnost. Důsledky přenosu mohou být reflektované a zpracovávané, pak vedou k uzdravování rodu anebo se přenášejí nevědomě a jejich význam se projevuje symptomaticky neverbálně jako bio (somatizacemi), psycho (psychopatologií) a/nebo na sociální úrovni (poruchy chování, závislosti, …) dětí i dospělých a rodové linie slábnou.

Ve workshopu pak budou následovat ukázky práce s poruchami přirozené rodinné struktury. Budeme spolu s účastníky hypotetizovat o tom, jaké významy potíží, se kterými rodina přichází, lze předpokládat, a právě z porušené struktury vyvozovat. Později pak v terapii rodinu inspirovat k co nejdokonalejší kompenzaci ztrát a jejich doplňování a ošetřování ve vztazích s náhradními postavami, jako tomu bývá ve složených rodinách. 

Diagnostika struktury rodiny jako nástroj v psychosomatice, PhDr. Ludmila Trapková, MUDr. Vladislav Chvála

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *